Hey, you! Take the chance!

Ahojte :)  Konečně mám zase trochu času a energie, tak jdu dělat to, co mě baví - psát další příspěvek, ať tu ten první není tak sám. Myslela jsem, že se ke psaní blogu dostanu častěji než 1x za týden, ale začátek tu máme nějaký hektický. Ale jak se říká, aspoň se nenudíme! :)  Místní pracovní doba nám během týdne nedává moc prostoru k prohlídce města ani k čemukoli jinému. Ráno sice začínáme až v příjemných 9:15, ale o to později končíme - v 17:45. A každodenní odpolední dopravní špička nám do karet taky moc nehraje. Zatímco ráno nám trvá přeprava do práce max. 30 minut autem, zpátky na hotel se kvůli ucpaným silnicím často dostaneme až před 19. hodinou. Pak vyrazíme na večeři (čerpáme teda zatím zážitky aspoň ty kulinářské :)), zkouknem 1,5 dílu Game of Thrones (jo, už došlo i na nás :D) a ráno zase nanovo.  O to víc jsme si užili minulý víkend, kdy jsme poprvé vyrazili do víru ulic, hurá! Nejdřív jsme zamířili k soše Fisher Girl, která pro Zhuhai představuje její symbol a

Tak si zase píšu zápisník :) Tentokrát už ne z Francie, ale z naprosto opačné strany světa - zdravíme ze Zhuhaie, Perlového moře! Skoro každý den se nás někdo ptá, jak jsme se v Číně ocitli a co tu vlastně děláme. Popravdě, když jsme tu s Martinem byli v srpnu na 14 denní návštěvě, prolétávala mi tato otázka hlavou asi 215x za den: "Co tu děláme?!" :D a hlavně teda "Co tu budeme dělat 2 roky?" Moje počáteční rozpačitost je už ale dávno ta tam a mám město ráda čím dál víc! Teď k té původní otázce: Mému nejšikovnějšímu příteli byla v jeho zaměstnání nabídnuta možnost zkusit si náročnější pozici v zhuhaiské pobočce (skvělá šance!) a vzhledem k tomu, že jsem právě dokončila školu a v Zhuhai se náhodou uvolnilo místo v oddělení zákaznického servisu, pozice byla nabídnuta i mně (skvělá a pro mě hlavně neočekávaná šance!). A protože jsme oba dostatečně šílení, tyto příležitosti jsme se rozhodli popadnout za pačesy, nabalili si tuny čokolády (místní cukrovinky jsou