Hong Kong

Hezkou neděli všem :) Další týden za námi a nový článek před námi. A tentokrát to bude dlouhé! :D

Uplynulé dny byly ve znamení všeho možného: stěhování, nekonečného úklidu, nekonečných nákupů.. O čem ale dnes chci psát, je objevování nového města a jeho míst. Právě nám končí Mid-Autumn Festival, který přinesl krom oslav týdenní volno, a tak jsme alespoň na první dny svátku vycestovali za hranice pevninské Číny - do sousedního Hong Kongu. 

Trajekt a hotel jsme rezervovali pár dnů před víkendem a vzhledem k tomu, že jsme si nějak neuvědomili, že tu nejsme sami (na to se v Číně zapomíná snadno :D) a zřejmě i ostatní budou chtít cestovat, zpáteční lístky na trajekt v trase Zhuhai-HK byly vyprodané a stejně tak se zdálo i jakékoli ubytování přes AirBnB nebo standardní hotel v HK. 

Dopravu jsme nakonec vyřešili vyplutím z vod v Macau (beztak je to pro nás blíž než přístav v Zhuhai) a nebyl by to Martin, aby nenašel i nějaký ten hotel - a na to, že se nacházel přímo v obchodním centru Kowloon byl i relativně levný! A tak nás čekal relativně krásný výlet! :D

V Hong Kongu jsme zjistili, že naše "malá" Zhuhai je fakt pěkné město k žití! :D 

HK prý patří mezi nejhustěji obydlená území na světě. Což jsme sami pocítili hned po příjezdu, kdy nás přivítaly davy lidí proudící (a vlekoucí nás) všemi směry, přivítaly nás osady místních (?) v jejich kartonových pevnostech, přivítaly nás budovy, které šplhaly až do nevidím, přivítal nás ruch světové metropole.

Tomuhle jsme chtěli přijít na kloub.. ale nepřišli. :D

Ale provázelo nás to všude.

Před cestou jsem vytipovala pár míst, která v HK dle zkušenějších lidí z TripAdvisoru stojí za vidění: budova Bank of China, Avenue of Stars, Tian Tan Buddha, Ten Thousand Buddhas Monastery, Victoria Peak a pak nějaké zahrady v části Kowloon. 

Čínskou banku (výška 369 m i s anténkama) a její mrakodrapové parťáky jsme navštívili hned po příjezdu, protože budovy se od přístavu nacházely asi jen 10 minut chůze. Pak jsme zamířili na hotel, počkali až ustane déšť a vyrazili vstříc noci. Oblečení jsme byli jaksepatří do červené barvy, která je pro Čínu slavnostní :)

Vpravo budova čínské banky

Skoro jako autobus z Harryho Pottera :) Určitě řídí Stan Silnička!

Ale na druhou stranu - po cestě na hotel jsme potkávali i místa, která nevypadala zrovna jako z brožurky moderního města..

Abychom si seznam míst, která chceme navštívit, mohli pěkně odškrtávat, večer jsme to k Avenue of Stars vzali přes park park Kowloon, kde byla ... spousta rostlin. :D A běžců. A vodopádků!

Strašně šťastný pár ;-D

Jak jsme zjistili na místě, okolí Avenue of Stars bylo pro tento večer zavřené, protože se zrovna celé město chystalo na ohňostroj ku oslavě prvního dne státního svátku. A protože tam ty davy byly větší, než kdekoli jinde, zamířili jsme raději na večeři.

Takhle to vypadalo úplně všude!

Posilněni kousky výborného sushi jsme se odhodlali nenechat se tisícovým davem odradit a vyrazit se na ohňostroj podívat taky. Jak pravil jeden moudrý muž (Martin): Ohňostroj v Hong Kongu by mohl být lepší, než ohňostroj na Holbě, že? :D Strašně mě tím rozesmál :D Ale víte co? Pro nás nebyl!

Nehledě na ta kvanta lidí, která nás i přes řádnou snahu nakonec neumačkala, se z ohňostroje nesl takový dým, že následné jiskřičky pestrobarevného světla místo šíření krásy oslňovaly jen do černoty zahalený vzduch, přes který občas nešly vidět ani sebevíc blikající mrakodrapy na druhém břehu řeky. Asi jako kdyby se někdo pokoušel krásně osvětlovat kouřem zadýmenou Ostravu :D (nic proti Ostravě, ale stereotypy jsou stereotypy.. :D) 

Tam někde v tom oblaku zrovna probíhají určitě krásné efekty :D

Ale ostatním lidem se to asi líbilo..

Davy proudící z ohňostroje na metro

Každopádně když jsme pak na druhý den viděli titulní stránku nějakých místních novin, na obrázku vypadal ohňostroj moc pěkně. Buď to bylo focené z jiné části města (z té opačné, než ve které jsme zrovna byli my) nebo z helikoptéry (tu jsme bohužel zrovna neměli k dispozici) nebo byl obrázek vytvořený v Malování. Další možnost neexistuje.

Jak jde asi z mého psaní vycítit, tento den jsme z města zrovna nadšení nebyli. Ale beztak si za to můžeme sami - kdo si k jeho návštěvě vybere skoro to nejvíce turistické období v roce a očekává klidnou procházku nočními uličkami, že? :D A tak jsme se v dalších dnech rozhodli zůstávat spíše v přírodě - např. vyrazit zkouknout sochu Buddhy Tian Tan. Ne že by to tam naopak vypadalo jako na opuštěném ostrově, ale byla to paráda! 

Jen krátká vsuvka k hongkongskému metru: je na něm super to, že jeho plán i veškerá značení jsou hezky přehledné, a to dokonce až do takové míry, že i já se svým orientačním nesmyslem jsem věděla, kam jít! :D Navíc na pravé straně máte vždy seznam zajímavých míst, která na jednotlivých zastávkách můžete navštívit :) 

...a taky mají v metru vtipné cedule :D

Cestou metrem jsme s klidným srdcem minuli zastávku Disneylandu a vystoupili na stanici Tung Chung, odkud začínají cesty k soše Buddhy. Ta je umístěná na vrcholku jednoho z kopců hongkongské "džungle" a jde se k ní dostat dvěma způsoby: buď lanovkou nebo pěšky. Popravdě, doteď nechápu všechny lidi, které jsme z pohodlí kabinové lanovky sledovali, jak si to k Buddhovi štrádují po svých. I když - vyhnuli se tak čekání fronty na lanovku, takže tam v důsledku možná byli i dříve, než my :)) 

Ne, zas tak strašné to čekání nebylo. Nějaká ta hodina sice mezitím uběhla, ale čas jsme si krátili třeba sledováním letadel, která z nedalekého letiště vzlétala skoro přímo nad naše hlavy.

Fronta 1

Fronta 2

Zážitkem pak byla už samotná jízda k soše - lanovka vedla přes záliv, kopečky a údolí, další kopečky a hlavně poskytovala skvělý výhled na moře, ostrovy a kdesi v dáálce i Macao:

Vzhůru do kopců!

Letiště jako na dlani

Stále nedostavěný most Zhuhai-Macao-Hong Kong

A pak už se před námi objevil Buddha :)

Nejdřív vám řeknu pár zajímavostí o soše:
* se svými 34 metry je světově nejvyšší sedící podobiznou Buddhy
* naplánovat tuto sochu zabralo 9 let 
* samotná konstrukce pak trvala další 3 roky
* veškeré práce byly dokončené v roce 1993 (což z nás dělá vrstevníky! :)) 
* socha ukrývá celkem 32 různých prvků, které jsou spojené s buddhistickými symboly vyjadřujícími mír, harmonii, vesmír, štěstí,...
* a pokud se chcete dozvědět víc, můžete navštívit třeba tuto stránku

A jak to nahoře vypadalo? To vám ukážu skrz obrázky :)

I výhled byl odtud pěkný

Za výstavbou sochy stojí buddhistický klášter Po Lin, který se nachází ve stejném areálu:

Jak jde z fotek vidět, bylo to klidné, lidmi nedotčené místo, ideální k meditaci :D Ale i přesto, že turistů tu bylo fakt hodně, tady jsme to snášeli líp, než než ve městě :) A pak jsme pokračovali lanovkou zase dolů.

U návštěv buddhistických chrámů jsme zůstali. Další den jsme vyrazili k Ten Thousand Buddhas Monastery (Klášter 10 000 mnichů). Tento klášter se nacházel taky na kopečku, ale tentokrát jsme se na vrcholek dostali po svých. Řekla bych teda, že na základě názvu vedlo nahoru i 10 000 schodů, ale podle internetu jsme si jich prý vyšlápli "jen" 431.. :)) 

Praktická otázka: Čistí tam někdo prach? Jestli jo, tak proboha jak?!

Někdo asi při návštěvě těchto chrámů zažívá pocit nirvány, na nás tohle místo ale působilo spíš trochu kýčovitě. Ale nevadí, holt nemáme tu správnou buddhistickou náturu (nebo vůbec nějakou buddhistickou náturu :D). Po zdolání všech těch schodů nahoru a pak zase zpět jsme zamířili do města a byli se najíst v místě, kde jsme pocítili doposud největší závan domova! :D <3

Ikeu jsme navštívili i proto, že jsme chtěli pořídit nějaké vybavení do bytu. Akorát jsme zjistili, že služby dopravy fungují pro všechna okolní města krom pevninské Číny :D A to se vyplatí!

Jako naši poslední zastávku před návratem na trajekt směr Zhuhai jsme si nechali Victoria Peak - vyhlídkové místo, odkud pod sebou můžete vidět snad celý Hong Kong. Ale když jsme přišli na zastávku autobusu, který nadšené turisty vyváží k lanovce, čekalo nás tohle:

Teda, tohle na nás bohužel nečekalo..

..ale tohle už ano.

Další fronty už jsme si dovolit nemohli (do odjezdu trajektu zbývaly cca 3 hodiny) a upřímně, čekání (a možná i lidí?) už jsme měli dost :D Třeba někdy příště. 

Vidina toho, že jsme se pro ten den vyhnuli už všem možným frontám a čekáním, byla trošku naivní - při návratu do Zhuhaie nás na hranicích mezi Macaem a Čínou potkalo ještě tohle :D Jo, je nás tu moc.

Malá ochutnávka pro ty, kterým nejede video :))

A jak to dopadlo s Avenue of Stars, kam jsme se první večer kvůli ohňostroji nedostali? Zkusili jsme to ještě druhý den večer po návratu z Buddhy a dozvěděli se, že ulice je až do roku 2018 v rekonstrukci :D Jediné, co bylo zpřístupněné, byly tyhle dvě sochy, tak jsme si s nimi udělali aspoň pár fotek a pokračovali zase dál :)

Director's seat

A ještě něco pěkného na závěr - v noci to město vypadalo docela dobře! :D

Chtěla jsem stihnout napsat ještě pár řádků o Mid-Autumn Festivalu, ale nechám tomu samostatnou kapitolu (spíš kapitolku), protože tenhle článek už je dlouhý až až!

Tak se těším zase příště a moc zdravíme domů <3 :-*