Moje škola

Když jsem tady v Bordeaux na studijním pobytu, asi by se hodilo pár řádků věnovat taky škole, že? :) Jedním  z mých důvodů 'Proč chcete vyjet na Erasmus?' bylo to, že chci poznat jiný školský systém, než na který jsem zvyklá u nás. A tak poznávám. A srovnávám.

Na úvod musím napsat jedno veliké plus pro INSEEC - potvrzení o studiu máme ke stažení online! A vyplněné! :D Takže žádné čekání na studijním oddělení, které je otevřené jen tehdy, když nemáte čas.

Co jsem se bavila s děckama, jsem jediná, kdo na své "Home university" neplatí školné. Síla, co? Si vemte, že za Mikroekonomii studenti platí! :D Ne, ale vážně. Doma máme naše tituly zadarmo (když teda pomineme újmu způsobenou našim nervům - nevyčíslitelné hodnoty! - které se nad snahou o pochopení látky pravidelně ztrácí kdesi v nedohlednu, dále pak nájemné apod.). Máme veškeré informace zadarmo. Služby učitelů jsou nám poskytovány zadarmo (ačkoli v některých případech to tak taky vypadá, no).

Jen chci říct, že je to dost fajn a ani si to neuvědomujeme. Nebo si toho nevážíme. Nebo oboje. A vlastně - místo toho, abychom všichni nadávali na každé zkouškové, měli bychom se (asi?) radovat z toho, že tu možnost vůbec máme! :D

Panejóó, tak tohle mi teď připadá jako moralizační výrok nějaké 65 leté brýlaté profesorky s drdolem a v šedém saku, která se snaží promluvit do duší studentů, které její moudra absolutně vůbec nezajímají. Holt tu asi po těch 13 dnech i přicházím k rozumu nebo co (a jen trnu, na co přijdu v těch zbývajících 108 :D). 

A hlavně jsem teda zvědavá, jak moudře a osvíceně budu tyto názory sama se sebou sdílet, až budu samostudiem dohánět třeba takové Makro II a další skvosty a zkouškové pak nastane mně. Brrr...!

Fotka naší krásné menzy, která se sem tematicky sice vůbec nehodí, 
ale aspoň zase trochu rozbiju tu haldu textu :))

Jinak. Za můj pobyt jsem zatím měla 3 dny výuky. Docela pohoda, ne? Jenže, jak už jsem psala v prvním příspěvku, veškerá výuka se podřizuje učitelům (lidé si tu platí za výuku a ani nemají pevné rozvrhy, náářez), což se v praxi projevuje tím, že učitel může ze své "plnoúvazkové práce" dostat volno třeba jen 2x za jeden měsíc. A v této době musíme probíranou látku stihnout (a že jí není málo!). Zbytek je pak poslán na e-mail k samostudiu.

Výsledkem je to, že např. v pátek jsme jeli jediný předmět od 8 do 17 hod. v kuse (samozřejmě s malými coffee breaks a 1,5 hod. lunch breakem) a byla to docela síla. Nehledě na to, že (navzdory zajímavosti tématu) poslední půl/hodinu člověk stráví tím, že jen odpočítává minuty do konce. A taky nehledě na to, že obliba učitelů v časovém přetahování výuky je po celém světě evidentně stejná.

Leoš ví, o čem mluvím! :D

Představte si ale, že místo 2 hodin Mikroekonomie, po kterých by následovaly 2 hodiny Marketingu, 2 hodiny Manažerka, 2 hoďky ... čehokoli jiného, by se podle místního způsobu jelo Mikro 7 hodin v kuse. A to fakt nechceš! :D (normálně mi naskakuje husí kůže)

Těžko říct, co je lepší. Jestli, když už se do látky ponoříme, z toho vydupat co nejvíc skrze diskuse, detailní rozebrání problematiky (a věnovat tomu celý den - jako tady) nebo mít zkrátka nějakou diverzifikovanost podnětů, které mozek musí vstřebat a mít tedy od každého předmětu po 2 hodinách za sebou (jako máme na UTB).

Učebna - učitel - učivo (nebo aspoň jeho denní rozvrh)

A taky jsem měla první trojhodinovku francouzštiny! Jsme v ní rozdělení na 2 skupiny - začátečníci a pokročilí. Já byla podle testu zařazená do pokročilých. A jsme tam dvě. Spolužačka ale ve fránině studuje rovnou i některé odborné předměty (navíc předpokládala, že půjde o hodiny Business francouzštiny.. haha, představuju si sama sebe na takové lekci!), a tak i její vyjadřovací schopnosti jsou na jiném levelu, než ty moje. Myslím, že by si zasloužila samostatnou skupinu, ale to bychom tu naši dvoučlennou private session museli rozdělit do naprosto individuálních kurzů. :)

Jednou bych chtěla mluvit francouzsky 
stejně hrdě, jako Joey. :D

Já měla hodiny francouzštiny naposled na střední, od té doby se snažím z ní tak nějak nevypadnout svými vlastními silami. Ale hlavně jsem nikdy neměla konverzační fráninu. Vždy jen gramatika - psaní - poslech - porozumění textu - nashle příští hodinu. A tady to jde setsakramentsky poznat. Když má člověk před sebou větu na překlad, má dost času si ujasnit, jak to asi bude znít nejlíp. Reagovat rychle na otázky a vymýšlet věci z patra je něco jiného. Přemýšlím, jestli se nepřipojím k začátečníkům, kde aspoň nebudu nejhorší z nejlepších, ale nejlepší z nejhorších. Výhra, co..? :D

Aspoň bych tam ale tu zkoušku měla snadnější :) Nebo se mám raději snažit držet tempo s někým, kdo je na mnohem vyšší úrovni než já? Jako určitě by mě to obohatilo víc, než učení se odznova "Žemapel Klód", jen by to zas byly nervy navíc.

Jak řekl moudrý Brumbál: "Harry, jednou přijde čas, kdy si budeme muset zvolit mezi tím, co je snadné a tím, co je správné." :D

Tyjo, dneska už to tu raději zabalím :D Navíc - kdo jsem já, abych se tu snažila něčím dalším trumfnout samotného Brumbála?!