Doumen a Jintai Temple

Když se podívám, kdy jsem naposledy přidala nový příspěvek, jdou na mě mrákoty. Hned to jdu napravit :) 

Dnes povykládám třeba o víkendu, kdy Martin se svými kolegy vyrazil na teambuilding do Hong Kongu, a tak jsme si s holkama z práce řekly, že bychom mohly taky něco podniknout. Program jsem nechala na nich a očekávala jen něco menšího, třeba procházku městem nebo hiking do okolních kopců, což je tady docela populární způsob trávení volného času - já se popravdě vůbec nedivím, příroda je tu fakt pěkná! :) Nakonec ale Maggie řekla, že vezme auto, a tak jsme spolu se Sharon a Stellou vyjely za hranice pro mě známého centra vstříc zhuhaiské periferii!

Když mi Maggie řekla, že má auto, vypadalo to nějak takto:

Já: Wow, ty máš auto? Jaké?

Maggie: Červené.

:D 

Asi mi to nebudete věřit, ale po spoustě večerů v pánské společnosti, kdy se přítel dokáže s ostatními o autech bavit 5 hodin v kuse (výkony, válce, detailingy, šířka pneumatik a snad i výkonnost ostřikovače) mi tato Maggiina stručná odpověď přišla osvěžující a hlavně naprosto dostačující! Takhle si představuju ideální konverzaci o autech :D

Jinak, užaslé slovo "wow" z mé strany mělo hned několik významů:

a) je stejně stará/mladá jako já a už má auto :))

b) kdokoli si tady udělá řidičák a odváží se vyrazit do místní dopravní chaos-džungle, má můj obdiv.. dopravě v Číně asi nechám samostatnou kapitolu, protože to je fakt zážitek sám o sobě.

No ale víte co? Nakonec se z toho Maggiiného červeného auta vyklubala Škoda Rapid :) Škodovky jsou tu celkově docela oblíbené! Ještě víc jsou tu ale k vidění nové charismatické Mercedesy <3 A ať máme ty důležité stáje komplet - Ford tu občas projede taky, akorát nadšení z této značky přenechávám odborníkovi největšímu :-*

A teď zase pár řádků k tématu. Nakonec jsme zamířily do zhuhaiské části Doumen, kde to holky taky ještě neznaly a jak mi bylo řečeno, navštívíme tam jednu slavnou historickou uličku a nedaleký chrám Jintai. 

Co se týče první zastávky, ta by šla charakterizovat jednou větou: Ulice Doumen je sice od roku 2013 zapsaná jako Historická a kulturní ulice Číny, ale já si myslím, že pokud někdy budete v Zhuhai a tuhle slavnou uličku vynecháte, vůbec nic se nestane :D 

Ale ne, zase tak tragické to nebylo. Holky to sice zklamalo a nebudu říkat, že já jsem od toho taky nečekala trochu víc, ale na druhou stranu bylo fajn vidět Zhuhai bez makeupu. Žádná supermoderní nákupní centra s fontánami, která vidíme v centru, žádné pečlivě udržované zahrady kolem chodníků, jako máme kolem našeho bydlení.. Tady nás čekala vcelku omšelá čtvrť s ukázkou každodenního života Číňanů, kdy si člověk připadá, jakoby se právě ocitl v jednom z dílů Cestománie :)

Doteď lituju, že jsem si ho nekoupila! :D 

Jak je i vidět na fotkách, podle zdobení některých budov musela být Old Doumen Street svého času krásným místem ideálním pro život zámožnějších lidí. Na některých domech jsou doteď vidět umělecky štukované omítky, malby, balkonky.. Prostě vše, co se na místo, které v 19. století představovalo důležitý dopravní/logistický/obchodní uzel, sluší a patří. 

Dnes je ale z každé druhé budovy buď obchod se suvenýry, nebo "restaurace", ze které se line vůně jídla - občas příjemná, občas právě opačná :) Proč jsem použila ty uvozovky? Nejsem si úplně jistá, jestli ta místa můžu restauracemi nazvat :D Spíš bych řekla, že si někdo otevřel garáž, vybavil ji párem plastových stolků a židliček a.. začal vařit. Vždycky mě pobaví představa, co by na to říkaly směrnice a normy Evropské unie nebo České hygieny :D Z čeho by ale šli evropští úředníci do mdlob, to místním lidem přináší potěšení - snad v každém takovém podniku sedělo pár osob, které si nad jídlem spokojeně povídali a užívali si volného víkendového dne. A to je to podstatné! :)

Pouliční nabídka tradičního jídla "zongzi" = rýže zabalená v bambusovém listí

Ale jak říkám, i přesto, že byla tato část města zanedbaná a ne zrovna turisticky atraktivní, přišla mi tak nějak autentická. Při použití tohoto slova si připadám jako nějaká cool hipsterka, co při psaní blogu pije její colt brew a na nose posunuje lennonovské brýle :)) Ale těžko najdu jiné slovo, které by to vystihlo líp. Navíc, co dnes není autentické, jako by se o svou existenci ani nemuselo snažit. A Čína, ta se snaží!

Ale ať se zase vrátím k tématu: Po obědě v normální restauraci (se skvělým sushi mimochodem) jsme se vydaly k našemu druhému cíli, buddhistickému chrámu Jintai a to už byla jiná paráda :) Chrám se nachází na samém vrcholu hory Huangyang a kdybyste tento kopec hledali, najdete jej mezi horou Bílého tygra a horou Zeleného draka. Ty jejich názvy mě baví!

Auto jsme zastavili přímo pod kopcem u jezera Wangbao a vzhledem k tomu, že to bylo snad poprvé, co jsem tu zažila vodu modřejší než nebe (zrovna bylo zataženo + voda byla dokonale azurová!), náležitě jsme se pokochaly, udělaly desítky fotek a vyrazily vstříc půl kilometru vzdálenému chrámu. Na hiking tak přece jen došlo :)

Tyhle sochy v jejich divných pózách jsme nemohly nechat bez povšimnutí :D

Zřejmě buddhistická verze "Madony ve skalách" :)

A cesta zpět přes krásný park

Musím říct, že na tomto výletě jsem zjistila tři věci:
1. většina čínských buddhistických chrámů si je podobná jako vejce vejci a dokonce se i u všech vznáší dým z vonných tyčinek, které mají stejné aroma.. Ale člověka to jaksi ne a ne omrzet :) 

2. moje foto-maniactví tu není ničím neobvyklým, dokonce jsem si jistá, že přede mnou mají holky v téhle disciplíně slušný náskok
3. mít auto je super, asi si ten místní řidičák Martin přece jen bude muset udělat :)

Jo a ještě 4.: s angličtinou tu pochodím jen těžko, večery nad učebnicí čínštiny by potřebovaly rapidně zintenzivnit :D