Na 9 dnů v ráji - Boracay

Věděli jste, že Filipíny mají přes 7,100 ostrovů? A že jeden z nich se jmenuje Boracay? :) Pokud jste o Boracay nikdy dřív neslyšeli, ještě před pár měsíci jsme na tom byli úplně stejně. Ostrov se do našeho hledáčku dostal až poté, co nám jej brazilský kamarád doporučil k navštívení po své dovolené právě tady. A pokud vám někdo z výletu ukazuje fotky přírody, jakou znáte jen z katalogů exotických destinací a tyhle fotky jsou pořízené jen pár hodin letů od vás, proč se tam nepodívat taky?

Na začátek si zase neodpustím trochu základního infa:

• Filipíny si v historii zažili španělskou i americkou nadvládu, nezávislost jim přinesl až rok 1946
• Osob tu žije 105 milionů (+ turisté, což je dalších pár milionů nahoru)
• Vlajka je hodně podobná té naší, jen barvy si prohodily svá místa a navíc ji Filipínci obohatili o sluníčko :)

• Pokud sem zavítáte, největším výdajem budou letenky. Jinak je tu levno - krom vlajky jsou tu s Českem srovnatelné i ceny
• Domluvíte se tu anglicky, což jsme po 6 měsících v Číně brali skoro jako rozmazlování :D 
• Od dubna do září je ostrov pro turisty zavřený, takže jsme to stihli tak-tak
• Kdybyste ostrov googlovali, musíte hoodně zoomovat, abyste jej vůbec našli
• A kdybyste ostrov hledali na mapy.cz, všechny tamní obrázky pochází od Martina :D 
• Na každém kroku slyšíte kokrhání kohoutů, za kterého ráno vyloženě vstáváte :) Myslela jsem, že kohout je třeba národním zvířetem, ale pak jsem zjistila, že se na ostrově holduje kohoutím zápasům.. :/
• Doporučujeme hotel: One Crescent Place
• Doporučujeme restauraci: Niu Ohana - večeře u živé hudby (Beatles, Oasis, the best of 90's!) a úchvatných západů slunka <3

A teď už k výletu!

Jakmile v únoru přišel Čínský nový rok a s ním pár dnů volna, přesně v půlnoc jsme za sebou zabouchli dveře našeho bytu a vyrazili. Next stop -> exotikaaa! Naše trasa vypadala následovně: 

1. taxík Zhuhai-Macau

Při čekání na let z Macau jsme zatím obhlédli kasino Venetian, o kterém jsem už mluvila v tomto článku

2. let Macau-Angeles

Tady jsme čekání na další let prospali.. pokud slovem "prospali" můžu označit ty desetiminutovky spánku na velmi pohodlných letištních lavičkách :))

3. let Angeles-Caticlan 

Naše cesta pokračovala vrtulovým letadlem a já doteď nechápu, jak to mohlo vzlétnout?? :D Otazníky v hlavě ale rozprášil výhled z okýnka: pod sebou jsme jako malé kupky viděli několik filipínských sopek. Velkou parádou taky bylo, že nás letuška přesadila do předních míst s extra porcí prostoru pro nohy. A taky jsem při palubní soutěži vyhrála kosmetickou taštičku společnosti Cebu Pacific! ;-D

Sopka až do mraků

4. plavba loďkou Caticlan-Boracay 

Protože Boracay je fakt maličký ostrov, vlastní letiště by se na něj ani nevešlo, nehledě na to, že by to bylo úplně zbytečné. A vůbec - kdybychom přiletěli rovnou na Boracay, asi bychom minuli takovou krásnou uvítací desku plnou hledaných zločinců :D To je přesně to, co chcete při příletu vidět :))

První pohled na Boracay

5. a konečně cesta Boracay přístav-Boracay hotel

Poprvé v životě jsme jeli v něčem, co vypadá jako "pojízdná budka" s motorkou po straně a vůbec netuším, jaký je správný název :D Každopádně to byl zážitek sám o sobě. Spolu s tricykly a jízdami na motorce (ve třech lidech - taky fajn! :D) je to nejčastější způsob přepravy po celém ostrově.

Až se z té rychlosti zamlžila čočka!

Cestování a hlavně čekání na navazující lety nám zabralo celých 12 hodin. A když začínáte svůj trip o půlnoci, znamená to víc než 24 hodin téměř bez spánku. Byli jsme rozhodnutí, že první věc po příletu bude sprcha + padnutí do postele. Ale popravdě, kdo by šel spát, když právě připlul na dosah ruky jedné z nejkrásnějších pláží světa? :)

Když jsme se vymotali z úzkých uliček mezi budovami a před námi se otevřel pohled na tu nádheru, byl to jednoduše 100% wow-efekt! 5 kilometrů bílých pláží, moře azurovější než oči Froda Pytlíka, obloha stejné barvy.. Jak dlouho že tu chceme zůstat? Navždy? Tak jo!

Brzy ale zjistíte, že pokud od vyhledávané White beach očekáváte klidné relaxovaní a podřimování na pláži, realita vás z idealistických představ vyvede hodně rychle. Přes den vás v pravidelném intervalu 5 minut vyrušují plážoví prodavači, kteří vám neúnavně nabízí (a často až vnucují) cokoli, s čím zrovna obchodují. Oříšky, hodinky, brýle, klobouky, plážové aktivity.. A to i tehdy, když vidí, že klobouk a brýle máte a víc jich zřejmě zrovna nepotřebujete :D Takže ne, ne, to už máme, to taky a ne. Díky. A za pár chvil situace znovu s jiným prodejcem. A znovu. A znovu. Rrrrgh!

V podvečer se pak White beach zase promění na docela rušnou promenádu, kdy spolu páry či rodinky procházkují podél moře a sledují ty dokonalé západy slunce na horizontu. Byla to romantika, akorát těch lidí bylo dost :) Všechno se ale zlepšilo, když období oslav čínského nového roku odeznělo a ostrov se oproti původním poměrům turisticky vylidnil.

Příjemnější pro mě byla Puka Beach v severní části ostrova: mnohem klidnější, skoro žádní plážoví obchodníci a navíc - celodenní pronájem lehátka se slunečníkem jen za cenu toho, že si koupíme kokosový drink a pivko? Oukej! :D 

V jedné "chatrčce" u skály jsme zkusili i skvělé masáže - výhled z lehátka na plážovou idylu byl náramný, awww! :)

Kromě Puka Beach objevil Martin na mapě taky jednu naprosto liduprázdnou pláž, která nepatřila žádnému hotelovému resortu - a narazit na podobnou pláž bylo těžší, než jsme si mysleli! Podle mapky jsme ji úspěšně našli a zatímco si Martin skákal do hlubin z obřích balvanů, já se místo do vody ponořila raději do knížky. To mi šlo moc dobře :) 

Ať už ale vypadá život na pláži sebekrásněji, okolí už tak malebné nebylo. Všudypřítomná chudoba (kromě luxusu kolem 5* hotelů) je něco, co člověk při internetovém vyhledávání spíš nenajde. Obrázky ulic, silnic, dopravy a celkové civilizace už totiž zrovna nesplňují kritéria fotek, kterými by se turisté nebo cestovky chtěli chlubit na sociálních sítích. Ani ten nejlepší filtr na světě totiž neudělá ulici upravenější, čistší a méně zoufale vyhlížející.

Byl to vlastně můj úplně první dojem z Filipín: "Proboha, tohle že je jedna z nejvíce turisticky vyhledávaných oblastí?" Kdybychom sem přijeli za atraktivní dovolenou jako z plakátu před rokem, prvotní šok by byl asi mnohem větší. Po všech zkušenostech z návštěv čínského venkova nebo z procházek chudými Zhuhaiskými částmi už jsme na podobné okolí vlastně docela zvyklí.

I takto se tu bydlí

Mecenáš :D

Tímto vás ale od návštěvy ostrova vůbec nechci odradit. Boracay za návštěvu rozhodně stojí a co místu do bohatství chybí po ekonomické stránce, to je vyvážené v obřím bohatství přírodním. Navíc se místní lidé usmívají tolik, že z toho nabýváte dojmu, že jim život v jejich obydlích snad i vyhovuje. To jen my pořád budeme fňukat, že nám něco chybí, ačkoli toho vlastníme až příliš :) #ChvilkaMoudra

Ale zpět k tomu hezčímu. Protože nás představa dennodenního smažení se na pláži zrovna nelákala, zvažovali jsme podniknutí některých z aktivit, které byly nabízené na každém kroku. A že toho na výběr byla spousta! Od šnorchlování a parasailingu, přes island-hopping (výlet lodí na blízké ostrovy), potápění, potápění s bombou, motokáry, vodní skútry až po surfing, windsurfing, kitesurfing a spoustu dalších -fingů :) Zkrátka, pokud jste milovníky vodních atrakcí, vyřádit se tu můžete až až :)

My hned druhý den vyzkoušeli parasailing. O co že se jedná? To lodí vyplujete daleko od pobřeží, necháte se zapnout do popruhů, na laně se jako na padáku vznášíte v několikametrové výšce a poletujete připoutaní za lodí. Wow. Ten výhled byl nezapomenutelný! Akorát si nahoře nesmíte připouštět myšlenky, jako že se s vámi lano pod náporem tak silného větru každou chvíli určitě utrhne a už vůbec byste neměli zvažovat, jestli byste v takovém případě poplachtili na padáku dál vzduchem anebo spadli rovnou do vody. Bez těchto dotěrných dilemat bych si to asi užila víc :D

Fůůůha!

Skvělou volbou bylo k mému podivu i šnorchlování. Já, jakožto člověk co má z vody dost velký respekt (ne tak vyskočit z lodě kdesi vprostřed oceánu a koukat na rybičky!) jsem o šnorchlování nechtěla ani slyšet a byla jsem rozhodnutá, že Martina počkám na lodi. Ale když na mě náš průvodce vytáhl bezpečnostní vestu s tím, že s ní se fakt utopit nemůžu, už jsem nemohla nic namítnout :D A jsem ráda, že jsem se překonala a do vody skočila! Podmořský svět byl neskutečný.

Při island hoppingu jsme pro změnu navštívili ostrov Crystal Cove. Celé toto místo bylo poseto desítkami stylových chýšek, které sloužily k piknikům. Fungovalo to tak, že jsme si přinesli vlastní suroviny a zatímco jsme se kochali ostrovem, prozkoumávali tamní jeskyně a sledovali vystoupení tanečníků a tanečnic hula-hula, v místní restauraci nám z přinesených dobrot zatím uvařili oběd :) Super!

Dobrou chuť

Zpátky na Boracay jsme další den podnikli výšlap na rozhlednu, ze které jsme ostrov viděli v celé parádě: od jižního cípu po ten severní, od větrné západní části (ideální na surfing) po tu východní (ideální na relax).

Cestou necestou..

..jsme potkali i tuhle autorizovanou iProdejnu :D

<3 <3

Ale co bylo nejlepší atraktivitou ostrova - a zcela zdarma - byly ty dechberoucí západy slunce při poslouchání živé muziky v open-air restauraci Niu Ohana :) Tolik barev, tolik krásných scenérií, tolik pohody,..

..a tolik lidí! :D

Malá rada na závěr?

Nikdy se nikomu ani slovem nezmiňujte, na jakém hotelu bydlíte, ušetříte si tím spoustu nepříjemností. Třeba té, že v 7:30 ráno vám zazvoní pokojový telefon a v něm recepční s oznámením, že vás v hotelu shání "kamarád" :D Šlo samozřejmě o prodejce turistických aktivit z předchozího dne, se kterým jsme se tehdy dali do řeči. Ten nám za každou cenu chtěl vnutit potápění a další turistická lákadla, protože "počasí je dneska perfektní!" :D Perfektní bylo, ale dokázali jsme si jej užít i bez jeho pomoci :)  

A na úplný závěr: Víte, že manga se dají jíst ke snídani, obědu, svačině i večeři a pořád jich nemáte dost? :D My jsme si jistí, že na Filipínách rostou ty úplně nejlahodnější.

Tak, to je už pro tentokrát úplně všechno :) Děkuji, že nás při našem cestování doprovázíte a těším se zase příště! <3