Rozcestovaný *2017*

Pokud jste sem klikli, abyste se dozvěděli něco nového o Číně, toto přání vám splním zase v dalším příspěvku :)

Dneska článek věnuju více-méně mému nutkání si ten předchozí rok trochu zrekapitulovat, vybalancovat, co mě potkalo, co jsem zvládla, jaká místa navštívila.. Ony ty přelomy dvou let k takovému hodnocení vždycky svádí (a když jsem článek rozepisovala, bylo tohle téma ještě aktuální :D). Takže: "Dnes se podíváme zpátky do minulosti na tooo..."

Můj rok 2017 mi přijde takový "letem-světem". Jak rychlostí, se kterou utekl, tak i doslova.

Celý začal odstěhováním se ze Zlína, který mi za těch skoro 5 let k srdci přirostl víc, než jsem si uvědomovala a i přesto, že to bylo často místo plné šíleného kvanta seminárek a zkoušek, celou tou plejádou povinností vás naštěstí provází skvělí lidé, kteří s vámi po tu dobu života sdílí podobný osud. Ve dvou že se to lépe táhne? Co teprve s celou holčičí partou, to je život vždycky o něco veselejší :) No a zejména je Zlín městem hospůdek a všudypřítomné zeleně. Myslím, že ty oázové parky jsou jeho vůbec největší parádou!

Poté následovala půlroční zkušenost v pro mě dosud nejpříjemnějším pracovním prostředí - tímto zdravím kyjovskou cestovku Régio! *mávám* :) Až budete vybírat dovolenou, koukněte na caregio.cz :)) Nebo si udělejte relaxační víkend na jižní Moravě a vyrazte třeba na Bukovanský mlýn nebo si s kamarády na pár dnů zarezervujte chatu podle vašich ideálů. V Česku máme tooolik krásných míst k poznávání!

No a během toho stážování si po večerech spisujete řádky, které se skoro ne a ne zformovat do náležité důležitosti level diplomka. A pak už to šlo ráz na ráz: Dny naprosté izolovanosti při učení se na státnice, nervy jako blázen v Den D a finální získání tří písmenek před jménem vypocených dřinou, nervy a slzami (jen tou krví naštěstí ne :D). 

Státnicový den ale nakonec přinesl jeden z nejlepších momentů vůbec - pochopitelně až jeho odpolední část, kdy sedíte v parku spolu se spolužáky, ze všech srší radost z úspěšně složené poslední zkoušky, slunko svítí a když to celé sledujete, přijde vám to jako zhmotnění slova pohoda :) Zkrátka takový ten vzrušujícně-napínavý mezičas při opouštění důvěrně známé školy a jedním velkým otazníkem, kdy všichni mají spoustu plánů, ale nikdo vlastně neví, co bude. Nebo alespoň v mém případě - dokud jsem v ruce nedržela letenky, nevěřila jsem, že do Číny vážně odletíme :)

Jinak, ta tři písmenka před jménem mi zatím přijdou trochu k ničemu, ale jejich čas možná ještě přijde. Jednou si je třeba můžu napsat na poštovní schránku :D Jak nám ale říkali učitelé, ve vysokoškolském životě jde hlavně o nasávání znalostí, možnosti zahraniční zkušenosti (v historii blogu můžete na téma "Erasmus v Bordeaux" najít X článků), potkávání nových lidí (oni rádi říkali "navazování nových kontaktů", ale to mi přijde jako když někdo mluví o strojích, které se mezi sebou spojují různými drátky) a prodloužení našeho mládí. Protože pracovat pak člověk může zvesela až do finále. 

No a třeba budete mít výšku "s bonusem" a zrovna tady navážete kontakt s někým natolik výjimečným, že s ním ty kontakty budete navazovat a navazovat a drátky propojovat víc než velmi rádi a tato aktivita vám vydrží až za hranice Zlína, Česka, Evropy a beztak se ty naše kontakty kontaktí i v nějakém paralelním vesmíru :D <3

Ale zpět na zem - vysoká škola ukončená. A jelikož má člověk po státnicích mozek přeplněný naprostými zbytečnostmi, na léto jsme si naplánovali provětrání hlavy v podobě dovolenkového roadtripu s poznávačkou jadranských měst a musím říct, že převádění těchto plánů v realitu bylo dokonalé!

I když se pro někoho Chorvatsko stalo už skoro letním domovem, kde to zná jako své boty, já tam tentokrát byla poprvé a s heslem "Když už, tak pořádně!" jsme křížem krážem prošmejdili nejen vnitrozemí Chorvatska při grilovací návštěvě u kamaráda (čevapi!), ale samozřejmě i jeho přímořskou část a okolní státy. 

V Bosně jsem foťák snad ani neschovávala - ta příroda všude kolem! Navštívili jsme vodopády v Jajce, navštívili jsme záhadné pyramidy ve Visoko, kam jsem popravdě chtěla hlavně já. Ostatní členové výpravy (krom Martina, který teorii aspoň nevyvracel :)) se mi smáli, že nic takového jako "pyramidy v Bosně" neexistuje. Ale až jsme přijeli na místo, všichni nevěřící Tomášové mi dali za pravdu, že příroda něco takového vytvořit nemohla. Ten pocit! :D Dnes jsou pyramidy uznané za nejvyšší a nejstarší pyramidy světa!

Vodopády Jajce

Bosenská Pyramida slunce

"Oldest and biggest Pyramid"

O pár kilometrů dál jsme si už vychutnávali vodní dýmku v Sarajevu, které má díky počtu mešit hádám víc věžiček než ta naše Stověžatá :D Mimochodem, náš hotel se tu nacházel hned vedle hřbitova, ten jedinečný výhled z okna si asi dokážete představit ;D 

A v neposlední řadě jsme v Bosně navštívili Mostar s jeho slavným mostem (příhodné) a Roklinkovsky krásnými scenériemi. Akorát při sjíždění řeky Tary na raftech už to focení tak dobrý nápad nebyl ... 0:) Ale aspoň měl Martin pořádný důvod ke koupení nového mobilu.

Sarajevský "Věčný oheň" - na připomínku obětí války hoří už od roku 1946

Mostar s jeho lomeným mostem

..a s výhledem z něj

Jeden by tu skoro vyhlížel elfy :)

Zatímco Bosna byla akční, Černá Hora byla ve znamení plážového lenošení. Pokud někdy vyrazíte do města Tivat, doporučujeme AirBnB bydlení u Jovana (omrknout můžete tady), který vám krom útulného apartmánu poskytne i chlazeného pivko a užitečné tipy na okolní restaurace a místa k navštívení. Tivat je mimo jiné vyhlášený jako turistická destinace pro Rusy, kteří tady investují a investují.

A pak jsme vyrazili zpátky do Chorvatska - tentokrát jsme to už vzali jaksepatří při jeho pobřeží, a to od jihu až na sever. Během drandění po Jadranské magistrále se mi zdálo, že snad každé chorvatského městečko, které nám přišlo do cesty, má neuvěřitelné historické poklady:

• Dubrovník a jeho centrum alá Game of Thrones. Někdo navštíví Dubrovník proto, že se tam seriál natáčel, my naopak kvůli Dubrovníku začali sledovat GoT :D

• Split s Diokleciánovým palácem, který je dnes pod ochranou UNESCO

• Trogir - pravda, tady jsme spíš než historii hledali schlazení ve vodě a užívali si výhled na nepřetržitý provoz letiště, ze kterého letadla vzlétala přímo nad naše hlavy. V Trogiru můžeme znovu doporučit AirBnB, a to konkrétně tento apartmán, ve kterém máte z postele výhled přímo na hladinu moře :)

• Zadar - zase ta historie. Ale hlavně to bylo místo, kde jsme celý výlet zakončili u poslouchání živé hudby na pláži a poté sledovali západ slunce za podivného (podivuhodného?) zvuku mořských varhan aneb "morských orguljí". Kýč jako vyšitý :)

Na tento náš jadranský výlet o pár měsíců později navazovalo první omrknutí čínské Zhuhaie a za další měsíc druhé stěhování tohoto roku - tentokrát už ne z univerzitního města do domova, ale z domova do úplně jiného vesmíru :D Pokud jsem o Régiu mohla říct, že to bylo dosud mé nejpříjemnější pracovní prostředí, Zhuhai tomu konkurovat rozhodně nebude. Ale o tom třeba někdy jindy.

Cestování plánujeme i tady, akorát skloubit výlety s prací je pracné - tak je to ale hádám všude, ne? Kromě intenzivního prozkoumávání Zhuhaie jsme z našeho "to-visit" seznamu zatím odškrtli Hong Kong (článek tady) a tak-nějak-napůl i Macau. Snad tohle skóre brzo vylepšíme a ostatní místa budou následovat cobydup! :)

Slavná Hongkongská tramvaj

Ale i přesto (nebo právě proto?), že byl můj rok 2017 rozcestovaný do všech koutů, tou nejočekávanější a rozhodně nejnatěšenější cestou, byla předvánoční výprava domů!

Já se nemohla dočkat sněhu, protože co to je za prosinec při 20°C? :D Nemohla jsem se dočkat mamčiny delikátní kuchyně a hlavněěě jsem se nemohla dočkat až uvidím všechny moje nejmilejší! A co bylo skvělé, těch setkání vyšlo víc, než jsem vůbec čekala, že by v tak krátkém čase mohlo klapnout - přece jenom jsme domů letěli jen na 2 týdny a rodina a kamarádi jsou rozmístění po celé republice.

Zkrátka proběhlo veelké shledání s našimi rodinami, kde jsme se i přes veelké vzdálenosti potkali téměř všichni :) A pak následovala setkání další a další:

• s naší zlínskou holčičí partou v Olomouci, ze které jsem do té doby znala pořádně jen vlakové nádraží (a panenkoskákavá, to město je fakt pěkné!)
• s kamarádkou z Brna, která s přítelem zrovna lyžovala v Jeseníkách, což do plánu padlo naprosto dokonale (osud vs. náhoda? :))
• Silvestr v Loučné s dalšími kamarády - známými i dosud nepoznanými
• setkání v domovině s kamarádkou, u které na nás při příští návštěvě místo jednoho caparta budou čekat už dva! :-* 

Povánoční Olomouc

A i ten sníh nakonec napadl!

..a všechno tohle za doprovodu vánoční atmosféry, krásných dárků, s vědomím, jak skvělé lidi člověk má kolem sebe a s vědomím, že je parádní mít se kam vracet. Když jste doma dlouho, většinou vám všechno strašně rychle zevšední a všechno berete automaticky jako samozřejmost. Když se domů vrátíte po 4 měsících, vnímáte to s vděčností - tak, jak by to mělo být neustále :) Cestování je fajn, ale co teprve ty návraty a shledání!

Akorát nesmíte myslet na to, že za pár dnů od všech poletíte zase pryč - no, čím víc jezdíte domů, tím víc loučení vás pak čeká. Ale naštěstí, ten nejdůležitější člověk stále zůstává po vašem boku <3 :)